Recenze - Pán Prstenů: Návrat Krále
Když jsem se k této hře poprvé dostal, řekl jsem si: „paráda.“ Jelikož to byla moje první hra koupená za vlastní peníze, a že nebyla nejlevnější, byl jsem odhodlaný pořádně si ji užít a nebrát ohledy na přečtenou trilogii pana Tolkiena a ani na shlédnuté filmy. Pán Prstenů byl tehdy totiž celý můj svět. A i když se hra vydávala pod titulem: „The Return of the King“, byly zde i mise z předchozího dílu „Two Towers“.
Doběhl jsem domů a ihned jsem si hru nainstaloval. Při instalaci naskakovaly na obrazovku obrázky ze hry a v tu chvíli jsem se lekl. Obrázky byly hrozně čtverečkované a čáry hodně lámané takže to vypadalo strašně škaredě. Už jsem měl pochybnosti, že jsem svoje peníze vyhodil zbytečně. Hra se doinstalovala, počítač se restartoval a po naběhnutí jsem hru spustil.
Automaticky mi vyskočila tabulka s grafickým a zvukovým nastavením. Jelikož jsem měl vysoce výkonný počítač, tak jsem vše nastavil na maximum. Obrazovka se ztmavila a já jsem s napjetím čekal co bude. Byl jsem tak natěšený, že jsem si dokonce přinesl novou čalouněnou židli a džus s ledem. Po chvilce se objevilo intro sponzorů a pak se obraz zase ztmavil . . . a už to konečně začalo.
Nová hra se spustila automaticky. Naskočila úvodní ukázka, ve které jste se měli prakticky dozvědět o co ve hře zhruba jde. Intro bylo formou krátkých filmových sekvencí. Celé video jsem musel shlédnout, protože se nedalo přeskočit. A to je první mínus. Později, při hraní dalších misí musíte sedět u monitoru a hledět na všechny videa. Zabere to zbytečně dost času. Naštěstí po projetí hry, když budete chtít opakovat nějakou misi, je možno intro přeskočit. Na konci ukázky, a to mě úplně uchvátilo, se filmový obraz plynule proměnil v počítačovou grafiku. Pozoroval jsem film a najednou jsem stál v s Gandalfem Bílým v úžlabině Helmova Žlebu a měl jsem co dělat abych se rozkoukal. Ještě že hra měla rychlý training. Náhle jsem se dozvěděl, jak se bránit, jak útočit, jak rozbít štít či jak vystřelit světelnou střelu. A protože byla hra velice dobře graficky zpracovaná, byly Gandalfovy kouzla a ostatní výbušné efekty téměř reálné, obličeje skřetů i skurut-haiů byly jako ve filmu, kámen na hradbách byl jako opravdový a při běhu byl dokonce vidět stoupající prach od nohou.
Tedy, výplní této mise bylo odehnat bojovníky z Železného pasu pryč. Po krátkém výcviku jsem musel vyběhnout na hradby a pomoct Legolasovi s lukostřelci na hradbách. Dalším, a velkým, mínusem této hry byla nepřijatelná umělá inteligence spolu-bojujících hrdinů. Asi takto - vyběhl jsem po žebříku, pomoct Legolasovi a co jsem viděl bylo otřesné. Stál tam s dalšími Rohanskými lučištníky a držel luk v tětivě. Každou chvíli schytal další a další střelu a nebyl schopen vystřelit jediný šíp. Když jsem všechny nepřátelé postřílel, musel jsem sklouznout po laně dolů na bojiště stejně jako Legolas a pomocí balist odstřelit velký vozík s výbušninami Železného pasu. Po krátkém intru se začali skřeti uklízet směrem k úžlabině. A Gandalf, aby je trochu popohnal, zvedl svou hůl a vší silou s ní udeřil do země stejně jako při boji s temným Balrogem na můstku v Kazad-dum. Ze spodního konce hole mu vytryskl bílý plamen a země se zatřásla. Pak se prostor všude kolem naplnil světlem a první mise byla splněna.
Nastala další filmová sekvence a obrazovka se opět zatáhla tmou. Náhle jsem se objevil v místnosti s experience-odměnami. Na obrázku byl Gandalf a měřič experiencí mi naměřil určitý počet bodů. Za každého zabitého protivníka dostanete určitý počet bodů. Podle toho s jakou vervou drtíte nepřátele okolo. Jsou 4 stupně. Fair, Good, Excellent a Perfect. Hodnocení perfect získáte jen při největším nasazení do boje. Když měřítko vaší obratnosti dosáhne maxima, blikne vám na obrazovce nápis „Perfect Mode“ a pak máte tak 30 vteřin na to, abyste zrušili co nejvíce nepřátel. Když jste v Perfect Modu, tak jste extra silní a dostáváte nejvíce bodů, za které si potom kupujete nové bojové komba. Pokud tedy chcete vymlátit co nejvíc bodů, musíte se umět ohánět. Dá se to však i obejít, například, stačí šikovné kombo a máte Perfect Mode jedna dvě . . .
Hra mi potom nabídla uložení pozice a dostal jsem se do velké síně ve které se odehrával v průběhu bitvy u Helmova Žlebu velký boj kterému velel odvážný trpaslík Gimli. Zde si taky budete v průběhu hry vybírat jestli chcete právě hrát za hobita, čaroděje či jednoho z bojovné trojice. Na zdi ve veliké síni totiž vybíráte ze tří sloupců misí právě za tyto skupiny. Levá patří čaroději Gandalfovi, pravá Hobitu Samovi a prostřední, v prostřední si můžete vybrat, zda chcete hrát za hraničáře Aragorna, elfa Legolase či trpaslíka Gimliho.
Takže abych to shrnul. Skvělá grafická i zvuková propracovanost, výborná hratelnost a promyšlenost. Na druhé straně je bohužel umělá inteligence ostatních postav - nestojí za řeč, filmové sekvence se nedají zkrátit a další mínus na který jsem v průběhu recenze zapomněl jsou cheaty.
Vím že každá hra, pokud má zůstat hrou, by se měla hrát bez cheatů, ale tady mi doslova chyběly. Některé mise byly skoro nesplnitelné a já jsem se potil u klávesnice hodiny a hodiny u jediné mise. Cheaty jdou totiž používat až po odehrání příběhu. Jinak tuto hru velice vřele doporučuji každému, ale hlavně těm, co si rádi zahrají akční RPG ve stylu středověku.
Přeji snadné zdolávání všech misí.
Dotazník
Komentáře
Přehled komentářů
Doporučuji každému, kdo si chce trochu užít atmosféry LOTRa. Skvělé ovládání bojů, pěkná grafika i zvuky. Pro některé - třeba pro mě - až příliš snadné. Ačkoli poslední bonusovou úroveň, Sauronův palantír, která se otevře, když vycvičíte všechny hrdiny na úroveň 20, se mi zatím nepodařilo zvládnout. Přeji všem pěknou zábavu.
Koment
(Catalinna, 22. 6. 2013 17:45)